aktualizované: 02.03.2017 14:45:13 

S veselou mysľou na večné časy a nikdy inak!

XVIII XVII - XVI
Loading
Ďalšie podsekcie zobrazíte kliknutím na titulky v záhlaví stránky
 
 
 
 
Ludmila Brožíková
 
 
         D ě k u j i, p ř á t e l é  -  t a k  t ě ž k é   j e   v y s l o v i t 
 
                                    t o   z n á m é     „ S b o h e m   a   š á t e č e k „   !
 
Zeleně prší do lesů
 
 
Zeleně prší do lesů
A obnažených strání
A modře prší do vřesu
A zlatě do svítání
            A vůně tělem proletí
            Až u srdce se vzpříčí
            Možná že za mne řekne ti
            Co skrývám pod jehličí
                            Možná že za mne napoví
                            Jak jsem tu v dešti stála
                            A smiřovala se slovy
                            Jež cesty rozplakala
                                     Zeleně prší do lesů
                                      A obnažených strání…
 
                                                                                    (Úryvek z básně Aleny Pražské)
                                                                       
Strašně nerada se loučím. Strašně, nevyslovitelně. Je mi, jako bych zavírala dveře, jež se už nikdy neotevřou, aby přinesla novou radost, naději, pochopení. Je mi tolik, že bych už měla vědět, že i tahle etapa do života patří. Jen se s ní nerada smiřuji.
 
Přesto je tady - skončilo naše několikaměsíční naslouchání veršům, obhlížení stěn a stolků s vystavenými aranžemi. Snad Vám přinesly odpoutání od každodenních starostí, i chvilky pohody a uvolnění, možná u některých zamyšlení, do čeho se pustíte sami, abyste přinesli radost do svých domovů, svým blízkým nebo i sobě, pokud už jste zůstali na světě sami.
Až půjdete k někomu milému na návštěvu, přineste mu vlastnoručně vyrobený dárek, drobnůstku, která tam s ním (nimi) bude i po Vašem odchodu. Bude Vás tiše, nenápadně připomínat. Na to, aby po Vás zůstala radost, potřebujete málo. Dnešní košíčky dávají návod a potvrzují, že tentokrát nepotřebujete nic extrovního k vyjádření své touhy potěšit.
Byli jste zvyklí číst u názvů jednotlivých vazeb i velikost  předkládaných  exponátů. Dnes se stačí jen dívat. Možná, že doma najdete řadu drobností, jež přímo volají po tom, aby byly použity jinde, jinak. Lístky, umělá jablíčka, ořechy všeho druhu, korálky či perličky, které se Vám kdysi roztrhly a Vy je už nenavlékli na nit, kousek zlaté či stříbrné ozdoby, stužky, obarvená drobná travina, košíček, který přeměníte postřikem v něco zcela nového. Může to být košíček či miska celoroční, z neupravovaných přírodnin, pusťte svoji fantazii „na špacír.“ Zkuste, jak neobvykle působí nektarinková tmavá či světlá broskvová vysušená pecka, postříkaná vhodnou barvou, zlatem či stříbrem. I pěkně zkroucená větvička ze stromu či keře se promění jako kouzlem, ke slovu přijdou různé šišky a šištičky, makovice různých velikostí… Ještě na zahrádkách či loukách nebo v lese najdete dostatek drobných rostlin, které v přírodní barvě nebo barevným postřikem vyplní prázdná místa mezi jednotlivými ozdobami. A nezapomeňte na mechy všech možných druhů, ty nebarvěte, zůstanou pěkné dlouhé měsíce, některý možná trošku časem zešedne, ale krásy neubere. Průvodcem při tvorbě osobitého dárku bude Vaše představivost.
Ke všem dnešním drobnostem, jsme si vše potřebné pověděli, teď se budeme jen dívat.
 
Pod číslem 35  jsou  t ř i    V á n o č n í   m a l i č k o s t i.

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A číslo 36 napovídá svými dvěma kousky,  že I   m a l á   d r o b n ů s t k a   j e   m i l á .

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tak ať se Vám vše povede, vydaří, já budu ráda vzpomínat na naše každotýdenní chvilky v naší Jasmínové čajovně. Až bude za okny padat sníh či déšť, uděláme si šálek oblíbeného čaje, na chvíli zastavíme životní spěch a vzpomeneme, že nám spolu bylo dobře. Já nezapomenu, to mi  věřte! Tu nostalgii prosím omluvte, úvodním slovem jsem řekla, jak na tom s loučením jsem.                                          
 
                                                               x x x                                                                            
 

 
 XVII
 
Ludmila Brožíková
                      S e š l i   j s m e   s e   p o   s e d m n á c t é -  v í t á m   V á s !
 
S p l a v
 
V lukách je vlání
na všechny strany, pokorné odevzdání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,¨
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín…
            Chtěl bych tě potkati v lukách.
            Šel bych ti vstříc.
                                A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
                                bys na mne nemyslila víc,
                             jen na prosebný a děkovný můj hlas,
                                jako bych jen splavem byl,
                               který v lukách krásně zpívat slyšelas…
 
                                                                                              (Úryvek z básně Fráni Šrámka)
 
Tyhle verše jsem nevybrala náhodně. Uzavřely léto, čas vycházek do rozkvetlých luk a podél lánů polí, lesů, sezení na březích rybníků i šumivého uplývání řek a potoků. Poklidné sezení u splavů, jejichž hudba  zní jako živý orchestr. Zklidní naše výboje, roztěkanost, co a kam dřív, aby nám nic neuteklo. Všechno má svůj moudře vyměřený čas.  
                                                                                               
Většina zářijových dnů  čaruje – to všemi barvami hrající, poletující listí rozesílá větrem pozvánky na vychutnání všech možných nálad, kterými tento měsíc oplývá. Převažuje postupné, milé zklidnění, pořádání zážitků, ukládání vzpomínek. Naše těla se nenápadně podvolují  harmonii přírody, její zákonům, přípravě na jiné toky dní. A duše? Ta přímo prahne po souladu zrání, pomalu přicházejících večerech, poklidných, zářivých nocích. V ten čas nebe většinou svou jedinou lucernou – Měsícem a tisíci zářících bodů hvězd svítí laskavě do našich snů. Občas je zakryje mráček či dokonce mrak, ale spěchá v dál, ví, že po výbojích léta musí přijít poklid, odpočinek. Pro mne jsou jaro a podzim nejkrásnější období. Uspěchané zurčení rozmrzlých potůčků, překotné vystrkování hlaviček všeho co kvete, překotné probouzení toho, co do té doby klidně spalo pod sněhovou peřinou. A podzim? Žiji ve městě, obkrouženém ze všech stran kopci, zarostlými všemi možnými stromy. Stráně jsou krásné za všech ročních období, ale podzim – to se nedá vypovědět. Téměř mávnutím proutku mají barvy obrovské malířské palety nespočet valérů, cesty a stezky, cestičky – všechno je jedna pohádková, obrovská truhlice drahého kamení. Klid strání připomíná jeden veliký přírodní chrám. Nejen léčivé vodičky, v tento čas především nádherné přírodní divadlo uzdravuje. Protože duše je jako v „pokojíčku.“ Pacienti s nadcházejícím ranním a podvečerním chladem nacházejí nové kouzlo cukráren, kaváren, obcházejí galerie, výstavy, na stezkách a odpočivných altáncích vyhledávají místa, odkud je ten podzimní barevný ohňostroj v celé své nádheře jako na dlani. Někdo se spokojí okouzleným pohledem, jiný ty obdivuhodné scenérie zachycuje na film.
 
Po životě plném bouří a přeháněk mi podzim připadá jako obraz Mony Lisy. Svým chápavým a tajuplným úsměvem překrývá období, kdy mi bylo strašně ouzko, aby je překryl blahodárný náznak příchodu času, kdy jsem dýchala volně, těšila se na každý další den, nová a krásná překvapení. Ano, takový je pro mne podzim. Zmoudření a doznívající výstřelky léta, spíš už myslím na pohodu, chystání, těšení se. Na co? Na odhalování tajemství. Kousek z těch, co na nás čekají, si prohlédneme dnes.
 
Číslo 43 (60x28 cm) nám představí V á n o c e   v z p o m í n e k…
 
 Tak si je asi většina z nás pamatuje. Ozdoba stolu se dělala z toho, co rostlo kolem domu, v lese, lukách. Slaměné zvonečky, sluníčka, hvězdičky, kytičky. Červená barva radosti nesměla chybět, lístky břečťanu připomněly jeho stálost a odolnost, na hvězdičce kousek křížaly z jablíčka, pecky z mandlí, snítečka jmelí pro štěstí, pár šištiček. Prosté, milé, jako bylo naše dětství. Přes všechny blýskavé a ohromující tvary současných ozdob je pořád srdci nejbližší. Nejvíc nás vrací do dob dětství, mladosti, bezelstnosti.
 
 
Aranžmá s číslem 44 (53x23cm) a názvem   N o b l e s s …
 
 Ano, noblesní a přitom uměřené, jsou plné zlatých ozdob, a přesto nic nepředstírají. Dvě temněrudé růže celou vazbu sjednocují. Elegantní pro krásně prostřený stůl, shodnou se s nepřezdobeným porcelánem, příbory, ladnými tvary nebombastického skla, krásným jednoduchým, skleněným svícnem. Celý stůl pak působí jemně, slavnostně.              
 
 
Vazba číslo 45 (60x27cm) je   Z l a t ý   a d v e n t…
 
 Na výrazném umělém korpusu s bohatou ripsovou temněrudozlatou stuhou  nás upoutají veliké umělé listy, borovicové šišky a malé i velké makovice. Tlumené zlato není v téhle kombinaci příliš nápadné, byť je celé aranžmá  bohaté. Přesto působí klidně. Uplatní se tu broušené sklo a vhodně vybraný porcelán, který může být od elegantně bílého, nezdobeného, až po vínovozlatý proužek, nebo starý, matový, vhodně barevnostně sladěný dekor po babičce, takzvané „rodinné stříbro“, předávané z generaci na generaci. A je-li v domě myslivec, pak to „nemá chybu.“
 
                                                                  x   x   x
 

 
XVI...
Ludmila Brožíková
 
                I   p o   š e s t n á c t é   t o   m ů ž e   b ý t   z a j í m a v é …                                            
 
Dobrodiním
lásky
není jen to
že nám dává víru
v druhého,
                ale
               také to,
                že nám vrací
                víru v sebe.
 
                                                                                                Romain   Rolland
 
Povinnost mne dnes vyhnala brzy ráno do města. Drobně mžilo, i moje myšlenky byly podobné tomu, co se vlhce snášelo z nebe, ze stromů pomalu opadával list za listem, kopírujíc stav mé zneklidnělé duše. Takové chvíle nemám ráda. Toužím po harmonii, po symbióze rozumu i citu, nedorozumění mne trápí. Mám nutkání vložit svůj vzkaz do láhve a  po hladině plynucí řeky jej poslat tomu, kdo chybně rozšifrovává má poselství. Připadám si jako Robinson na opuštěném ostrově, vyhlížím bárku, která přiveze osvobozující vysvětlení, porozumění, soulad, klid a tu nezbytnou víru v sebe. Říkám si, že podzim je přece časem návratů, a bez porozumění není vnitřního klidu.
 
Probírám se ještě celá zkřehlá  korespondencí, tohle si žádá rychlou reakci, na tohle co nejdříve obsáhle odpovědět, a v tu chvíli zabliká akční, vysvobozující světýlko. Je přece konec týdne a mne čeká setkání s návštěvníky naší miniaturní galerie. Chmury postupně odplouvají, zklidňují rozčeřenou hladinu myšlenek, práce má zázračnou moc. Sejdeme se opět v místech, kde voní ne devatero pohádkového kvítí, ale desítky aromatických, uklidňujících domácích i exotických čajů, vezmeme teplé šálky či misky do rukou, ponoříme mysl na chvíli do povídání, prohlížení. Uděláme si klidnou, sbližující chvilku. Prstíčkem zakýváme na zkracující se dny, avizující, že čas milých očekávání vánočního času už, už začíná našlapovat k času přání, proměn, očekávání, radostí.
   
Dnes uvidíme další aranže, symbolizující Vánoce, a něco málo si k nim řekneme.
 
U té první s číslem 34 (70x32 cm) mám název   K r á s a   a d v e n t u.
 Přivoníme k suchým lístkům a větvičkám, blýskavému zlatu na kapradinách, suchému, měkce zelenému  mechu, o čich se jen náznakem otře aroma kousků skořice i vínově obarvených lístků vavřínu, i zvláštní směs vůně neobvyklého, zeleného, tmavězlatého košíku. Vazba se liší od ostatních celkovým pojetím a já se s ní loučila jen s těžkým srdcem. Doplňuje ji  těžká stuha s vánočním  motivem, téměř barokní, nápadná a přitom nevtíravá.
 
***
 
Číslo 38 (28x22 cm) mají   M o d e r n í   V á n o c e.
 
 
Představují košík pro výzdobu místnosti kde je na všechno málo místa, a jen drobností si chceme připomenout, že prožíváme nejkrásnější dny v roce. Moderní kousek, má barvy adventu i slavnostních chvil, celé pojetí „snese“ i kombinaci dvou druhů zlatých stuh. Ani rozměry nám neudělají starost s jejím uschováním do dalších svátků. Po štědrovečerní večeři či svatoštěpánském obědě ji můžeme přestěhovat do Tří králů jako výzdobu, která nebude překážet a přesto bude na určeném místě „vidět.“
 
***
 
S číslem 40 (65x34 cm) tu máme P. F.  2000.
 Jak letopočet v názvu aranžmá ukazuje, bude jí letos devět let, byla-li dobře po skončení svátků uložena do igelitového pytle nebo velké krabice. Tohle je vazba pro moderní byt, modrá se stříbrnou spolu dobře ladí a je pořád v módě. Spodek přírodní usušené houby jsem lehce přestříkla stříbrem ve spreji, na dalších doplňcích postřikem nešetřila, zkombinovala jsem tři odstíny modré, i droboučké, jemné laty trav dostaly svůj stříbrný příděl. Jestli se pro něco podobného letos rozhodnete, kupte si krabičku s pout-puri, najdete tam různé drobnosti, jako je třeba kousek suché houby mezi stříbrnými burskými oříšky a modrou hlavičkou květiny-řebříčku  mezi nimi. Něco necháte ve stávající barvě, jiné přestříkáte. Sprejů všech možných barev je v obchodech nepřeberně.
 
Já vím, vazby se dožily deseti i více let, nastupují nové trendy, ale je mezi námi pořád dost těch, kteří si nedají „své“ pojetí vánoc vzít, ctí tradice. Patřím mezi ně. Není pro mne problém výzdobu bytu obměnit, ale ubrala bych kouzlo mým starým, krásným vánočním vzpomínkám a zvykům. Docela mi stačí výzdoba obchodů s její blýskavostí, anilinovými barvami ozdob a snahou po bombastickém dojmu. Vadí mi však  především aranžérská rutina Do té „své“ dáte svou duši.
 
Musím ještě něco důležitého dodat. Vazby, které jsme dosud viděli a ještě uvidíme, jsou zpracovány na umělých hotových korpusech nebo větvičkách, napodobujících smrčinu či jedle. Pokud si je uděláte z přírodního materiálu z lesa, „odejdou“, opadají do Tříkrálového uklízení. Přežijí jen jedny vánoce. Budete taky muset dávat míň lepení z tavné pistole, abyste při odstraňování výzdoby nepoškodili i to, co hezkého chcete zachovat na příště. A tavné tyčinky si zakupte včas, začátkem prosince se po nich jen zapráší, také větvičky či korpusy jsou k mání většinou jen do konce listopadu. Kdyby Vás to potkalo, já v takových případech kupuji celou girlandu smrčí, kleštěmi ji „rozstříhám“ a slepuji do potřebných tvarů sama. Přeji hodně trpělivosti i tvůrčích nápadů. Budete-li si chtít udělat výzdobu kuchyně, verandy či chaty jen z přírodnin, ještě někde na poli najdete zapomenuté klásky obilí, už se pěkně červenají šípkové keře i střapce jeřabin. Máte navíc bezedný výběr nádherného listí, které v takové rustikální vazbě náležitě vynikne barvami i tvarem. A hlavně, nejen pro ty přírodní aranže, sbírejte šišky. Od těch nejmenších až k těm velkým. Barvené i přírodní jsou krásné a místnost naplní smolnou vůní.  Mějte se hezky!
 
                                                       x   x   x

TOPlist